Ahoj STOBáčci (jej, to je ale divné oslovení),

je to několik dnů, co jsem psala svou otevřenou zpověď. A přesně čtyři týdny, co se držím na uzdě a neměla jsem jediný záchvat přejídání.

Dokonce jsem zjistila, že mám hrozný problém dodržovat semaforky - jsem bezlepkář, bezlepkové pečivo mi děsně nechutná a taky je děsně drahé, takže moje stravování je trošku komplikovanější, k snídani si prostě celozrnný chlebík nenamažu. No a vzhledem k cenám všech bezlepkových potravin jsem u příloh vlastně jen na rýži, bramborách a dušené zelenince (a jejich různých variacích), protože moje peněženka není bohužel bezedná :( No a tím, že jsem zvyklá jíst hodně zeleniny (vážení, já třeba sežeru 300 gramů dušené zeleniny na oběd a k tomu poctivý plátek kravičky!), vlastně přes den mezi jídly vůbec nemám hlad. (Samozřejmě, hustím do sebe svačinky, poctivých pět jídel denně, jsem úplně úchylný krabičkář, protože jedině tak se dokážu přivést k disciplíně a sebekontrole). Ale semaforky pořád ukazují nízký příjem. Cvičím 4x týdně, občas zařadím bazén, či procházku a semaforky mi ukazují 5800 kJ. A já prostě nejsem schopná občas splnit ani těch 5000. Namítnete možná, že mi chybí komplexní sacharidy, ale můj problém je v tom, že střídat pořád rýži a brambory mě vážně nebaví a vlastně už mi to ani nechutná. Kdokoliv by pro mne měl jakýkoliv finančně přijatelný tip na obměnu komplexních sacharidů, samozřejmě bezlepkových, budu neskutečně šťastná!

Ale k jádru věci. Jaká je moje motivace? No, jste to především vy, kteří tady komentujete a píšete blogy o tom, jak vám to jde, nejde, jak schováváte boty v LIDLu (já to totiž dělám taky), vyzráváte nad svíčkovou, o svých radostech a strastech, o tom, co jste zažili a jedli a taky jak se tady navzájem krásně podporujeme.
Jo. A už tři lidi mi řekli, že jsem vážně zhubla a že mi to hrozně sluší. Udělalo mi to radost. :-)